Slepičky všude kam se podíváš :)

Mezi vším tím předvánočním shonem a přípravou cukroví vám musím představit část naší vesnické zoo.

Když jsme se stěhovali, už od začátku jsme věděli, že chceme mít slepičky. Vidina domácích vajíček byla velká a musím říct, že mohu všem jen doporučit. Pokud je to jen trochu prostorově a časově možné, tak neváhejte. U vlastních slepiček prostě víte, čím je krmíte, že mají možnost volně se proběhnout po sadu a jsou celoročně spokojené.

Nejprve jsem se  snažila kontaktovat lidi ze Slepice v nouzi, www.slepicevnouzi.cz a najít v mém okolí, tedy okolo Benešova slepičí farmu, která odprodává cca rok a půl staré slepice, pro ně již nepoužitelné pro snášku vajec.  Ale od ledna do dubna se mi to nepodařilo, tak jsem musela začít hledat jiné slepičky. V tu chvíli nastoupila moje představa „fon“ slepice. Po důkladném prostudování mnoha plemen slepic, jejich dlouhověkosti, počtu snesených vajíček a dalších informací jsem si vybrala plemeno Plymutka žíhaná. Ta splňovala požadavky mého muže na snášku vajíček, velikost a to, že nebudou tolik létat. Pro mě bylo samozřejmě nejdůležitější, jak vypadají, že jsou prostě krásné :). Jenže Plymutka je chovatelsky velmi uznávané plemeno a sehnat kuřátka, nebýt členem klubu chovatelů Plymutek, se zdálo býti nadlidské. Když už kuřátka byli, tak někde v Ostravě….

Konečně se dostávám k těm slepičkám, které jsem nakonec koupila. Normální Kuřice kropenaté, pro mě, alespoň svým vzhledem připomínají Plymutku žíhanou. Takže někdy v květnu loňského roku u nás v sadu přistálo, pět malých žíhaných slepiček :). Muž jim vyrobil krásný výběh a vychytaný kurník. Slepičky rostly a my se těšili na první vajíčka. Jenomže jak slepičky rostly, projevovala se u nich bojovnost a rozhodly se jednu z nich vyloučit ze skupiny, neustále ji terorizovaly. To bylo něco na mě, už to vypadalo, že to neustojí …. Tak jsem s mojí kamarádkou vyměnila týranou kropenatou za černou Maransku. Nakonec z toho byly dvě černé Maransky, aby se jim lépe začleňovalo do smečky.

Maranska je úžasné plemeno slepic, na první pohled si řeknete černá slepice, no a co? Je to ale krásná slepička na krku s hnědým a lehce měděným odstínem.  Jsou to klidné slepice,  nechají se pohladit,  a když si dáte práci a čas, nechají se i pochovat :). Nejzajímavější na nich však jsou jejich vajíčka. Snáší opravdu velká vajíčka s obřím žloutkem.  Jsou tmavě hnědé barvy, stejné jaké máte na Velikonoce, když je obarvíte v cibulových slupkách. Je to radost, každý den se těšit na tyhle barevná vajíčka.

Na jaře to bude rok, co je máme. S naší smečkou psů vytvořili neskutečnou symbiózu, kdy se v sadu nerušeně prochází pět slepiček a tři psi, z toho jeden opravdu lovecký. Určitě budeme rozšiřovat počet, protože teď v zimě vidím, že když mají pauzu, s vajíčky je třeba  šetřit. Jednu kropenatou nám totiž před měsícem zabilo káně :(. Ale tak to prostě v přírodě chodí, v sadu opadalo listí z jabloní a slepičky nic netuše se jako vždy procházeli všude po zahradě. Jedna se prostě už nestihla schovat do úkrytu.

Slepičky přinášejí nejenom radost, ale i užitek. V sadu pomohou ovocným stromům od parazitů, zužitkujete zbytky z kuchyně, takže neplýtváte jídlem. A ta chuť domácích vajíček k snídani je prostě nepopsatelná, to musíte zažít.

Opět mě trochu láká vzít slepičky ze Slepice v nouzi, tak uvidím, zda budou v okolí k mání.  Pokud vám to prostor a možnosti nedovolí mít vlastní slepičky, kupujte alespoň vajíčka od malých chovatelů, kde jsou slepičky ve volném výběhu.

Krásný předvánoční čas všem 🙂